Díky dlouhodobé osvětě a řadě kampaní dnes už hodně lidí při pořízení psa či kočky automaticky zvažuje adopci. Méně se ví o tom, že v útulcích a azylech čeká na svou druhou šanci řada drobných savců, třeba právě králíčků, morčat, činčil nebo křečků. I v jejich případě platí, že adopce má svá pro a proti. Některá z nich jsme pro vás shrnuli. Jedná se samozřejmě o obecné informace. Vždy záleží na konkrétním útulku či azylu a hlavně na konkrétním zvířeti.
Výhody adopce:
- Zvolíte-li azyl či útulek, ve kterém je o zvířata řádně pečováno, dostanou se k vám až po karanténě, ošetřená proti parazitům a v případě králíků a dalších vakcinovaných zvířat také naočkovaná. Nemusíte se tedy obávat, že by vám do domácnosti zanesly nemoci, které by ohrožovaly vaše další zvířata.
- V azylu či útulku zvíře zpravidla nějakou dobu pobývá, byť už jen kvůli výše zmíněné karanténě. Projeví se tak některé jeho vlastnosti a povahové rysy a vy tedy víte, „do čeho jdete“. I když se jedná o malá zvířata, často jde o velké osobnosti, které mají své nároky. Pokud si necháte od ošetřovatelů poradit, mohou vám pomoci vybrat zvíře, které je pro vás a vaši rodinu nejvhodnější.
- V případě, že adoptujete dospělé zvíře, víte přesně, do jaké velikosti naroste, což bývá zvláště u králíčků pro některé majitele důležité. Zároveň znáte zdravotní stav zvířete a víte, co můžete očekávat.
- Provozovatelům azylů či útulků na svěřencích záleží. Vyberete-li si spolehlivé zařízení, můžete si být jisti, že vám ochotně poradí i s následnou péčí. V případě nouze můžete zvíře do azylu vrátit a nemusíte se obávat, že skončí bezprizorní. Seriózní azyly mívají tuto možnost přímo v adopční smlouvě.
- Adopcí navíc dáváte šanci na lepší život hned dvěma zvířatům: tomu, kterému nabízíte milující domov, a dalšímu, které se díky uvolněnému místu dostane z nevhodných podmínek do azylu či útulku.
Možná rizika:
- V řadě případů se jedná o nalezence, u nichž není známá minulost. Nevíte tedy, čím si zvířata prošla, a tak vás mohou některé jejich reakce překvapit. Vhodná péče a trpělivost často udělají i z původně ustrašených a agresivních zvířat klidné mazlíčky, může se ale stát, že si některé následky zvíře ponese doživotně. Některé negativní rysy se projeví již v azylu či útulku a zodpovědní ošetřovatelé vás na ně upozorní, někdy se však poruchy chování mohou projevit až později.
- U dospělých zvířat bývá těžké a leckdy nemožné určit věk. Nevíte proto, jak staré zvíře si berete a kolik společného času vám zbývá. Na druhou stranu zachráněná zvířata si velmi často umí život naplno užívat a je velkým potěšením a odměnou sledovat jejich štěstí bez ohledu na to, zda se jedná o společně strávené měsíce či roky.
- Stejně jako minulost a věk bývá často neznámý i původ zvířete a tedy jeho možné genetické zatížení a dispozice k nemocem, které se mohou v budoucnu projevit. Stejné riziko ale podstupujete, pokud si pořizujete zvíře jinde než u prověřených chovatelů.
- Občas se zvířata dostávají do útulků či azylů právě proto, že se u nich už vleklé zdravotní problémy projevily. U králíků i morčat může jít například o problémy se zuby. Některé komplikace jsou bohužel dlouhodobého či trvalého charakteru a je tak potřeba počítat s vyššími nároky na čas, péči i finance. V takových případech by vás měl provozovatel útulku či azylu informovat a pak záleží jen na vás, zda budete ochotni takovému zvířeti nový domov poskytnout. Naopak v případě hendikepovaných zvířat bývá běžný život výrazně snazší, než se může na první pohled zdát. Leckdy vás překvapí, jak snadno se zabydlí jednooké či dokonce úplně slepé zvíře, případně jak plnohodnotný život vede zvíře třeba po amputaci končetiny.
